Byli jsme pomáhat
vydáno dne 29. 06. 2016 (2173x přečteno)

Jako vždy jsme se cítili velmi dobře po těle i po duši. Aktivní život nám prospívá. Stále něco organizujeme, plánujeme a připravujeme. Tentokrát jsme dostali chuť někomu pomáhat. Ani jsme se nemuseli dlouho rozhlížet a cíl naší pomoci se objevil. Zavolali nám z Domova Pohoda, že by potřebovali doprovod k uživatelům na vozíčcích, že jim chtějí dopřát procházku po Zoologické zahradě na Kopečku. Kdo jste v této  Zoologické zahradě na Kopečku u Olomouce byli, jistě víte, že tamní terén je pro vozíčkáře jako malé Alpy. Kopce nahoru a dolů. 

Doba odjezdu byla stanovena na středu osmého června na devátou hodinu. Setkali jsme se všichni ve vstupní hale Domova Pohoda. Můj příchod ztropil rozruch mezi „aktivními“, neměla jsem totiž předepsaný úbor, který jsem sama doporučovala a mezi přítomnými to vzbudilo nelibost. Ihned mi dávali najevo svoji nespokojenost, že oni musí a já nemám….. a tu nespokojenost projevovali hlasitým komentováním a hurónským smíchem. Byli jsme (jako vždy) tak hlasití, že nás paní ředitelka přišla vyzvat ke ztišení nebo (ještě lépe) k opuštění prostor. Měla prý důležitou poradu. Vypakovali jsme se tedy před domov důchodců, pardon před Domov Pohoda, kde se možná za pár let ocitneme na vozíčku také a v devět hodin, za perfektní organizace ošetřovatelek, jsme byli všichni nastoupeni. 
Nejprve se nalodili vozíčkáři a pak my. Jejich průvodci pobrali všechny věci, včetně pojízdného bufetu, pak jsme nasedli my „aktivní“. Já musela sedět za trest odděleně, protože jsem neměla předepsaný úbor (to víte, pravidla musí být přísně dodržována a kdo nedodržuje, musí být potrestán) a vyrazili jsme za tichého očekávání na výlet. Jsem ráda, že nás bylo hodně vidět a hodně slyšet. Největší zájem o nás měly děti, které vídáváme často ve skupinkách a jedna taková skupinka vypadala jako pampelišky. Sportovně jsme se s nimi zdravili pokaždé, když jsme se míjeli, ať už to bylo u klece s tygry nebo ohrady s bílými vlky. Surikaty nás zdravily svým obvyklým postojem, nad hlavami nám kroužili motýli a křičeli ptáci, slunko hřálo, mráček ani jeden. Zdolali jsme poslední kopec a než jsme se všichni opět setkali, přišla únava. Tu jsme  spláchli pivem a tentokrát již s veselou náladou jsme se vypravili zpět k domovu.  Kde si poradili lidé, byť měli bolavá kolena a nahrbená záda, tak zklamala technika. Autobus se přehříval a přehříval, ale po několika nucených přestávkách nás přece jen dopravil na poslední kopec u benzinky na kraji Bruntálu, odkud jsme museli již pěšky. Když jsem se z vrchu dívala na toho klikatícího se hada vozíků s unavenými, ale spokojenými staroušky, byla jsem ráda, za tento počin. „ Aktivní“ mě zase přijali mezi sebe, moji neustrojenost mi odpustili a večer jsme jistě všichni usínali propojeni společným zážitkem a s dobrým pocitem u srdce.

Bc. Růžena Urbanová, 
za spolek Aktivní senioři Bruntálu, z.s. (www.aktivnisenioribruntalu.webnode.cz)
 

---

---

( ZPĚT | vložil(a): Jan Urban / autor: Bc. Růžena Urbanová | tisk )

---

FOTOGALERIE: 29.06.2016 - Aktivní senioři

---

:: zobrazit všechny související články ::